Vznik ropy a zemního plynu

Ropa a zemní plyn nacházející se v horninovém prostředí Země jsou přírodní materiály vznikající dle výzkumů těchto médií a tzv., zdrojových hornin, dvěma možnými způsoby, buďto termogenním nebo biogenním. V prvním případě se jedná o souhru teplotně tlakových podmínek působících na organickou hmotou bohaté horniny nacházející se v dostatečných hloubkách, kde v tzv. ropném okně dochází ke vzniku kapalných a plynných uhlovodíků. Horniny schopné za těchto podmínek produkovat uhlovodíky jsou nazývány jako zdrojové. Ropné okno se v našich podmínkách nalézá v hloubkách asi 3500 – 6000 m pod povrchem. Obecně je tato hloubka závislá na tepelném toku v horninách, neboť pro splnění podmínek ropného okna je potřeba dosáhnout teploty v rozmezí přibližně od 60 – 160 °C.

Dosažená teplota, množství a typ organické hmoty zachovaný v horninách (kerogen – nerozpustný organický zbytek) pak mají za následek to, jaké

plynné nebo kapalné uhlovodíky budou vznikat (např. lehké ropy, těžké ropy nebo plyn s kondenzátem). Dle zdrojových organických zbytků se kerogen dělí na tři typy I (zdroj bakterie, řasy, výsledný uhlovodík – převážně ropa), II (zdroj odolné rostlinné zbytky, pyly, kutikuly, výsledný uhlovodík plyn a kondenzát) a III (zdroj dřevo vyšších rostlin, převážně plyn). Zdrojové horniny v rámci průzkumných území MND a.s. jsou bohaté organickou hmotou s převahou kerogenu typu I a II.

Za zdrojové horniny v průzkumných územích MND a.s. jsou dle výsledků analýz těchto hornin a vzorků ropy a plynu považovány mikulovské slínovce jurského stáří (termogenní), menším podílem přispěly organickou hmotou bohaté horniny flyšových příkrovů (termogenní) a neogenní výplně vídeňské pánve (biogenní). Obsah organické hmoty se v těchto horninách pohybuje mezi 2 – 5 %.

Během generace uhlovodíků ve zdrojové hornině jsou ty již vzniklé vytěsňovány

nebo unikají po puklinách do tzv. kolektorských hornin (hornin s dostatečnou propustností a porositou umožňující akumulaci nebo pohyb uhlovodíků). Pohyb uhlovodíků v horninovém prostředí se nazývá migrace. Jsou dvě teorie migrace uhlovodíků u nás. Jedna z nich je možná netěsnost zlomů a puklin v kombinaci s propustnými vrstvami umožňující pohyb uhlovodíků. Druhá počítá s tím, že žádná hornina není zcela nepropustná a migraci uhlovodíků umožňuje jistým (membránovým) způsobem celý sloupec hornin, který ale také zabraňuje větším akumulacím uhlovodíků zcela uniknout. Tyto se pak akumulují v kolektorských horninách.

Hlavními typy kolektorských hornin, na něž jsou vázána ložiska ropy a zemního plynu v rámci průzkumných území MND a.s. jsou

  • z hornin platformního pokryvu českého masivu především karbonáty a klastika jurského stáří (vranovické karbonáty, nikolčické a grestenské vrstvy) a horniny paleogenní
  • výplně dvou pohřbených údolí (nesvačilského a vranovického příkopu), podružně pak i horniny paleozoika (karbonátového vývoje). Příkladem jsou ložiska Uhřice a Dambořice.
  • z hornin Západních Karpat, pak především horniny neogenní výplně české části vídeňské pánve (stáří ottnang – panon), karpatské předhlubně (stáří eggenburg – baden) a podružně horniny flyše Západních Karpat (magurská jednotka stáří křída až paleogen). Příkladem jsou ložiska Hrušky, Poddvorov, Týnec a Dolní Dunajovice.
  • zajímavostí jsou ložiska vázána na vyvřelé a metamorfované horniny českého masivu, konkrétně na jejich puklinami a erozí rozrušený povrch. Příkladem jsou ložiska Žarošice.