Geologická stavba průzkumných území MND a.s.

Domácí aktivity MND a.s. jsou z hlediska geologie vázány na oblast Západních Karpat nacházející se na jihovýchodě území ČR a jejich podloží. Základní geologické jednotky přítomné v průzkumných územích MND a.s. jsou (od báze vzhůru):

  • krystalinické podloží, náležející brněnskému masivu, tvořené vyvřelými a metamorfovanými horninami stáří precambrium – paleozoikum.
  • horniny tzv. platformního pokryvu českého masivu, což jsou sedimentární horniny prvohorního až třetihorního stáří zastoupené klastickými sedimenty (pískovce, prachovce, jílovce) a karbonátovými sedimenty (vápence a dolomity), které se ukládaly buďto in situ na povrch podložních jednotek nebo na ně byly během variské orogeneze přesunuty.
  • horniny Západních Karpat, které představují jednotky akrečního klínu Karpatského oblouku přesunuté přes výše zmíněné jednotky autochtonní, a pánve vázané na tyto příkrovy, jako je vídeňská pánev a karpatská předhlubeň. Jedná se převážně o klastické sedimenty (pískovce, prachovce, jílovce) druhohorního až čtvrtohorního stáří. Jen výjimečně a s malým plošným rozsahem se vyskytují i karbonátové horniny druhohorního stáří, v podobě tektonických útržků podloží, zapracovaných do příkrovů (bradla, např. Pálava).

Po precambriu a raném paleozoiku, kdy došlo ke konsolidaci,

v té době ještě odděleného českého a brněnského masivu (brunovistulica), se na jejich erodovaném povrchu začaly během paleozoické transgrese usazovat zprvu klastické a následně karbonátové horniny devonského stáří odpovídající podmínkám pasivního kontinentálního okraje. Tyto horniny byly později, zároveň s kontinentálním svahem, v jehož nejsvrchnější části se nacházely, erodovány a usazovaly se v pánvi mezi českým a brněnským masivem.

Během variské orogeneze v mladším paleozoiku došlo ke kolizi českého a brněnského masivu, během níž byly dříve usazené horniny karbonátového vývoje devonu a především klastika spodního karbonu deformovány a přesunuty přes sebe a své podloží v podobě příkrovů akrečního klínu. Ke konci variské orogeneze se usadily v předpolí vzniklého orogenu sedimenty tzv. produktivního karbonu, představující molasovou pánev, ležící v předpolí variského orogenu. V permu až triasu byl v zájmové oblasti tento povrch pravděpodobně pouze erodován, neboť nejsou známy doklady sedimentárních hornin z tohoto období. Během konce triasu(?) až rané jury došlo k rozpadu superkontinetu Pangea  a během extenze (riftingu) ke vzniku oceánu Tethys, což mělo za následek další transgresi moře na území Českého masivu. Na erodovaný povrch prvohorních hornin a podložního krystalinika se začaly usazovat zprvu klastické horniny (grestenské  a nikolčické vrstvy) a posléze karbonáty a slínovce (vranovické karbonáty, karbonáty tzv. platformního vývoje a mikulovské slínovce) jurského a křídového stáří.

Tyto horniny po svém usazení a ústupu moře byly během pozdní křídy a paleogenu poměrně hluboce erodovány  a došlo ke vzniku dvou údolí, nesvačilského a vranovického příkopu, které byly později během paleogenu, při další transgresi, vyplněny mořskými klastickými sedimenty. Paleogenní sedimenty zasahovaly i přes okraje těchto příkopů, ale již během paleogenu byly částečně erodovány až na jurské podloží tvořící jejich okraje. Během křídy a paleogenu se dále do pánve usazovaly klastické horniny rytmického flyše, které byly později během svrchního paleogenu a spodního miocenu přesunuty při kolizi Evropského kontinentu a Afriky přes starší jednotky Českého masivu a jeho platformního pokryvu v podobě příkrovových jednotek Západních Karpat. Na těchto příkrovech se především během mladších horotvorných pohybů v miocenu otevřela vídeňská pánev, která se během svého vývoje měnila a pohybovala společně s nimi. Proto se zpočátku otvírala, jako klasická vnitrohorská pull-apart pánev, ale ve svrchním miocenu přešel její režim otvírání do typické pánve vázané na levostranný horizontální posun, během něhož se otevřela její nejhlubší část na území ČR, tzv. moravská ústřední deprese. Sedimentární výplň této pánve tvoří miocenní klastika a jílovce.

K pohybům v rámci zlomového systému vídeňské pánve dochází pravděpodobně dodnes, o čemž svědčí deformované mladé, miocenní a čtvrtohorní sedimenty a postupné vyslazování pánve v čase a ústup moře. V přibližně stejné době

jako se utvářela vídeňská pánev se v předpolí rodícího se Karpatského orogenu utvářela pánev zčásti ležící na horninách Českého masivu a zčásti na dosouvajících se karpatských příkrovech, tzv. karpatská předhlubeň. Její sedimentární výplň je miocenní (eggenburg – baden) a je zčásti zakomponována do předních a bazálních partií karpatských příkrovů. Všechny jednotky, které vychází na povrch, jsou dnes překryty kvartérními převážně suchozemskými říčními a glacigenními sedimenty.

Z výše uvedeného je patrné, že se jedná o region s velmi složitou geologickou stavbou, který není snadné interpretovat, výhodou však může být, že ve většině případů lze v rámci jednoho projektu ověřit i více cílů jedním vrtem.

MND a.s. realizuje průzkumné práce zaměřené na vyhledávání ložisek uhlovodíků v rámci tohoto území na třech dílčích průzkumných licencích  – Svahy českého masívu, Vídeňská pánev VIII, Vizovické vrchy.

obr. č. 1: Regionálně-geologická mapa východní části České republiky

obr. č. 2: Mapa průzkumných území